Okolie

Dejiny železníc na terajšom území Slovenska sa začali písať v novembri 1836 na ustanovujúcom valnom zhromaždení účastinárskej spoločnosti pre výstavbu konskej železnice Bratislava - Trnava (neskôr až po Sereď), ktorej prvý úsek bol sprevádzkovaný 27. septembra 1840. Prvý pokus využiť parný stroj pre pohon železničného vozidla uskutočnil v rokoch 1803 - 1804 Angličan Richard Trevithick. Etapu vývoja jeho základného usporiadania uzavrel stroj Planet  Stephenson v roku  1830, ktorý sa stal predobrazom tradičnej konštrukcie tohto typu železničného trakčného vozidla po celých nasledujúcich 140 rokov jeho výroby. Prvé parné rušne na slovenských železniciach koncom 40. rokov 19. storočia pochádzali zo zahraničných lokomotíviek. Boli pomerne jednoduché, bez kabíny rušňovodiča.

Úvahy o výstavbe železničnej spojnice Viedne a Pešti s možným pokračovaním k Čiernemu moru boli motivované exportnými záujmami Uhorska. Viedli k projektu železnice Viedeň - Bratislava - Nové Zámky - Štúrovo – Pešť – Debrecen. Po dlhotrvajúcich bojoch medzi koncepciou trasy po ľavom alebo pravom brehu Dunaja na tento projekt obdržala roku 1844 koncesiu spoločnosť Uhorskej centrálnej železnice, ktorá bojovala za ľavobrežnú trasu. Takto eliminujúc výstavbu veľkého mosta cez Dunaj. Bolo ale nutné premostiť menšie rieky so severo-južným smerom toku, ústiace do Dunaja. Práce začala Magyar Középponti Vasúttársaság (MKpV) na viacerých miestach naraz v roku 1844. Podľa zákonného nariadenia XXV/1836

„V jihovýchodním cípu Slovenska, na břehu Dunaje naproti maďarskému Vyšegradu, leží liduprázdné sopečné pohoří Burda. Od světa ho oddělují řeky Dunaj, Hron a Ipeľ. Zdejší hluboké listnaté lesy ukrývají málo známý a skoro zapomenutý systém podzemních chodeb. Účel těchto chodeb je nejasný, místní lidé si vyprávějí, že zde za války měla být podzemní továrna nebo muniční sklady…“ Asi 30 minutový dokumentární film ve formátu HD podle scénáře Ladislava Lahody popisuje nedokončený komplex podzemních chodeb u slovenské osady Kováčov. Vychází z výpovědí pamětníků, resp. jejich potomků a místních obyvatel a z reálného průzkumu, prováděného členy CMA v uplynulých letech. Rozpracované podzemí je unikátní zejména dobře patrnými metodami ražby štol, šachet a sálů, které se dochovaly i díky značné odlehlosti a nepřístupnosti objektu. Dosavadní výsledky průzkumů naznačují spojitost objektu se skladováním nebo výrobou pohonných hmot pro německou armádu.

Autor: PhDr. Pavol Steiner, PhD. Vydané 13. 05. 2007
Zdroj: http://www.druhasvetova.sk/...

...19. februára ešte pred svitaním o 05.30 sa obrnené kolóny 1. tankového zboru SS pohli na Štúrovo. Panthery a tanky PzKpfw IV divízie Hitlerjugend spolu s motorizovanou pechotou napredovali po oboch stranách hlavnej cesty z Gbeliec, odstraňujúc mínové polia. Leibstandarte postupovala po výšinách severne od hradskej. Pred obcou Nána sa divízia rozdelila. 3. mechanizovaný prápor tankových granátnikov SS odbočil na sever, aby dobytím Kamenného mosta odrezal obrancov Štúrova od prísunu posíl spoza Hrona, kým tanková skupina skúseného Obersturmbannführera Peipera pokračovala v útoku na mesto, odolávajúc zásahom letectva Červenej armády. Krasnoarmejci vysunuli zvyšky svojich obrnených bojových prostriedkov (tanky T34) do oblasti železničnej stanice, ktorá sa nachádza približne dva kilometre západne od Štúrova. Tu na ne narazila predsunutá čata troch Pantherov. Sovietski tankisti zneškodnili dva z nich, kým tretí udržal pozíciu do príchodu hlavných síl divízie, ktoré donútili tridsaťštvorky k ústupu. Medzitým sa tanky divízie Hitlerjugend dostali pred obcou Mužľa do pasce, nastraženej protitankovými kanónmi. Po tuhom boji boli obranné pozície prelomené a Nemci sa pohli na východ, aby sa spojili so silami Leibstandarte. Cestou sa k nim pripojila bojová skupina Hupe, ktorá sedemnásteho večer prekročila Dunaj a zaujala vyčkávacie postavenie v osade Obid. Popoludní bol otvorený útok na Štúrovo, pričom zároveň sa do mesta prebojovali aj oddiely 711. pešej divízie z Ostrihomu. Navečer už Nemci ovládali celú oblasť až po sútok Hrona a Dunaja.
Súčasne s dobytím Štúrova sa 46. pešia divízia pokúsila preniknúť k Hronu útokom zo západu na Kamenín a Kamenný Most. Oddiely, postupujúce na prvú uvedenú obec však boli odrazené protiútokom sovietskej pechoty. Druhá časť divízie bola o niečo úspešnejšia. Prvý pokus o dobytie Kamenného Mosta neuspel. Sovietske letectvo a delostrelectvo, páliace spoza Hrona spôsobili nemeckým jednotkám značné straty. Až po zopakovaní akcie, podporenej od Štúrova postupujúcou Peiperovou bojovou skupinou, večer 21. februára obec obsadili a spojili sa tam s divíziou Leibstandarte Adolf Hitler.

20. decembrom 1944 bola zahájená Budapeštská operácia spočívajúca  v obchvate  zoskupenia   nemeckých  vojsk.  Cieľom rozsiahlych leteckých útokov bolo zničenie obranných postavení protivníka na obidvoch brehoch Dunaja, včetne deštrukcie mosta Márie Valérie, ktorý umožňoval hladký ústup nemeckých vojsk na západ do priestoru Viedne a Brna. V posledných mesiacoch toho roku, v najbližšom okolí nášho mesta bolo zostrelených viacero lietadiel. Za náhodných okolností boli v lete roku 2001 vyzdvihnuté trosky lietadla americkej výroby BOSTON A-20 J. Telesné pozostatky letcov a silne poškodené dokumenty boli odstúpené ruskému programu  (Zabudnutý pluk), avšak, ani z náročnej chemickej expertízy nevyplynulo dostatočné svedectvo o posádke. Až v Ústrednom archíve ministerstva obrany Ruskej federácie uložený Denník    vojenských udalostí 218. divízie potvrdil, že z bojového úkolu 22. decembra 1944 sa nevrátil bombardér BOSTON A-20 J s posádkou:

16. februára 2014 o 12:51

Pohrebisko sa nachádzalo v polohe Tehelňa na severovýchodnom okraji obce Gbelce. V zime roku 1955 zaregistroval terénny pracovník L. Kečkéš (AÚ SAV) v profile hliniska tehelne dva rozrušené kostrové hroby. Pri nasledovnej obhliadke náleziska boli však už odstránené, takže o ich kultúrnom a časovom určení nie sú bližšie informácie. Na jar roku 1956, kedy došlo v tehelni k rozšíreniu výroby a k rozsiahlejšej ťažbe hliny, miestny obyvateľ A. Žitva nazbieral črepy kanelovanej keramiky, nedohorené ľudské kosti a drobné zliatky skla a bronzu z rozrušených hrobov z doby rímskej. Na jeho podnet urobili Ľ. Kraskovská a M. Pichlerová (SNM) na lokalite povrchový zber. Získali značné množstvo keramických črepov, prepálených ľudských kostí, drobných bronzových a železných zlomkov i zliatkov skla (nálezy pod písmenom B). Usúdili, že pri odstraňovaní ornice pri ťažbe spraše došlo k zničeniu pohrebiska a výskyt neporušených hrobov z doby rímskej nepovažovali za príliš pravdepodobný.

Európa egyes részein létrejöttek az „első települések", az ún. társadalmi közösségek, és lerakták a kulturális-társadalmi fejlődés alapjait. Míg az új közösségeknél a földművelésre és állattenyésztésre helyeződött a hangsúly, mindeközben már az első mesterségek is megjelentek, mint pl. a mindennapi életben jelentős szerepet betöltő fazekasság.

A neolitikus forradalom következményeként Kr. e. 5. évezred   körül vidékünkre is megérkeznek az első telepesek. Településeik maradványait az 1965-67-es ásatások során a volt papírgyár területén sikerült feltárni. A feltárt lelőhely a vonaldíszes kerámia1 kultúrájának zselízi csoportjához tartozó őskori település volt, mely az újkőkorból, vagyis a neolitikumból származik. Jelentőségét továbbá az is emeli, hogy a legnagyobb neolitikus település, amelyet a Kárpát-medencén belül sikerült feltárni.

Az ásatások során kiderült, hogy egy nagy kiterjedésű faluról van szó, melynek lakói délről érkeztek (Anatólia, Egeikum), és a kultúrák hatására folyamatosan áttértek a letelepedő életmódra. Folyóvölgyekben, vízpartokon, nagy kiterjedésű telepeken, cölöpszerkezetű hosszúházakat hoztak létre. A mi feltárásunk is ezt bizonyítja, ugyanis kb. 30 ház került elő, melyekben 2-5 család élhetett. A leghosszabb 30 m, a legrövidebb pedig 9 m lehetett. Életmódjukról annyi bizonyos, hogy már növénytermesz¬téssel, állattenyésztéssel és fazekassággal is foglalkoztak, de még a vadászat és a halászat is jelentős szerepet töltött be mindennapi életükben.

Fazekasságuk ékes bizonyítékául szolgál, hogy itt indult fejlődésnek a kultúrák behatárolásánál fontos kerámiakészítés. Általuk ugyanis a kerámialeletek segítségével könnyebben meg tudjuk határozni, hogy az adott terület lakossága mely kultúrkörbe tartozhatott. Ebből kifolyólag elmondhatjuk, hogy e népcsoportnál jelentek meg azok a díszes edény-formák, amelyek a vonaldíszes kerámia tipikus jellegzetességei. E kerámia díszítésében a karcolt vízszintes vonalakat összekötő gödörcsoportok a jellemzőek. Éppen ezért a nevét e jellegzetes díszítőtechnikájáról kapta, mint ahogy az Párkány fennmaradt emlékeinél is jól megfigyelhető.