História

Dnešný areál ( približne 35 ha), slúžil od nepamäti ako útočisko divej zveri, čo našlo odraz i v jeho pradávnom maďarskom názve Vadas(š). Do postavenia protipovodňových hrádzí (1965), každoročné jarné a jesenné zvýšenie hladiny Dunaja a následne Hrona, pôsobilo priaznivo na dĺžku pastevnej sezóny, kvalitu pastvy a vôbec všeobecného využitia. Ešte pred polstoročím ovládali Vadaš nespočetné kŕdle husí, čriedy kučeravých, blativý kúpeľ zbožňujúcich mangalíc. Aj hovädzí dobytok, kone a somáre si prišli na svoje. Vtedajší Vadaš však bol aj priestorom, akoby priamo stvoreným pre mládež našej obce, veľkoobce a napokon i mesta. V zime, prilákaval súvislý ľad stovky únavu nepoznajúcich korčuliarov. Leto bolo vyhradené všakovakým hrám, najmä však futbalu, v ktorom sa až po vojnové roky kopávalo do handrovej mičudy. Tým najmenším slúžil Vadaš na púšťanie drakov, schovávačku, či na stráženie kŕdľov husí, ktorým sa podvečerom neráčilo s obťažkaným krkom vrátiť domov na svoj pustý dvor. Avšak nie každý rok bol tak priaznivý pre túto  užívateľskú „ klientelu“ Vadašu. Najhoršie za posledných aspoň 5 storočí to bolo r. 1838, keď 13. marca hladina Dunaja dosiahla 730 cm, čo spolu s vysokánskym ľadochodom spôsobilo súvislú, nevídane hlbokú záplavu vodou zo zahataného Hrona. V najnižšej časti Hlavnej ulice dosiahla hĺbka záplavovej vody 177 cm, ako je označené tabuľkou na fasáde domu č. 57. Na Hlavnej ulici. Hĺbka vody v miestach Vadašu dosahovala minimálne 350 cm.

Niekdajší Vadaš až do samého počiatku minulého  storočia zasahoval až do samotnej časti dnešnej Hlavnej ulice, ktorej severná strana až po niekdajšiu Kalváriu bola ešte prázdna, bez domov. Vadaš zasahoval k tesnej blízkosti obecnej cesty, po ktorej viedla trasa stredovekej obchodnej cesty Via Bohemia.

(A cikk alján csatolt cikkek magyarul vannak az eredeti forrásbol.)

Párkány a szocialista fejlődés útján Új szó cikk 1951.

Szlovákia városai a felszabadulás óta változtatják arculatokat. Az elmaradottságból, a tespedésból a munka ütemét visszatükröző élő városokká válnak. Ha figyeljük a városok fejlődését a szocializmus útján, hatalmas fejlődést látunk. Dél Szlovákia városaiban azonban ez a fejlődés sokkal lassúbb ütemű, mint másutt. Ennek okát az elmúlt évek burasoa nacionalizmusa mérgező befolyásának tulajdoníthatjuk. Nézzük példáid Párkány városát, milyen fejlődést mutat az utóbbi években.

A fejlődés megindulása tulajdonképpen három évvel ezelőtt kezdődött. Az első évben csali szépészeti szempontból igyekeztek a város külsejét megjavítani. Párkány közepén egy régi, valóságos szemétdomb helyén szép, parkírozott teret találunk, amelynek virágai ötágú csillag formájában vannak ültetve. Nem messze ettől a, parktól modern fürdőház épül, amelynek építkezése rövidesen befejeződik. Kutatófúrások nyomán 106 méter mély artézi kutat fúrtak, amelynek vize 40 fok meleg és percenként 400 liter vizet ad. A fürdőben egy nagy közös medence és 10 kád áll majd a dolgozók rendelkezésére. Meg kell jegyezni, hogy ezt az építkezést az ötéves terven kívül mint rendkívüli tervet teljesítik, ami azt jelenti, hogy az anyagot és a munkát a város lakossága adja. További fontos építkezése a városnak egy hatalmas méretű tejfeldolgozó üzem, a legkorszerűbb technikai felszereléssel. Ilyen berendezésű tejfeldolgozó üzem 8 készül egész Szlovákiában.

Dejiny železníc na terajšom území Slovenska sa začali písať v novembri 1836 na ustanovujúcom valnom zhromaždení účastinárskej spoločnosti pre výstavbu konskej železnice Bratislava - Trnava (neskôr až po Sereď), ktorej prvý úsek bol sprevádzkovaný 27. septembra 1840. Prvý pokus využiť parný stroj pre pohon železničného vozidla uskutočnil v rokoch 1803 - 1804 Angličan Richard Trevithick. Etapu vývoja jeho základného usporiadania uzavrel stroj Planet  Stephenson v roku  1830, ktorý sa stal predobrazom tradičnej konštrukcie tohto typu železničného trakčného vozidla po celých nasledujúcich 140 rokov jeho výroby. Prvé parné rušne na slovenských železniciach koncom 40. rokov 19. storočia pochádzali zo zahraničných lokomotíviek. Boli pomerne jednoduché, bez kabíny rušňovodiča.

Úvahy o výstavbe železničnej spojnice Viedne a Pešti s možným pokračovaním k Čiernemu moru boli motivované exportnými záujmami Uhorska. Viedli k projektu železnice Viedeň - Bratislava - Nové Zámky - Štúrovo – Pešť – Debrecen. Po dlhotrvajúcich bojoch medzi koncepciou trasy po ľavom alebo pravom brehu Dunaja na tento projekt obdržala roku 1844 koncesiu spoločnosť Uhorskej centrálnej železnice, ktorá bojovala za ľavobrežnú trasu. Takto eliminujúc výstavbu veľkého mosta cez Dunaj. Bolo ale nutné premostiť menšie rieky so severo-južným smerom toku, ústiace do Dunaja. Práce začala Magyar Középponti Vasúttársaság (MKpV) na viacerých miestach naraz v roku 1844. Podľa zákonného nariadenia XXV/1836

„V jihovýchodním cípu Slovenska, na břehu Dunaje naproti maďarskému Vyšegradu, leží liduprázdné sopečné pohoří Burda. Od světa ho oddělují řeky Dunaj, Hron a Ipeľ. Zdejší hluboké listnaté lesy ukrývají málo známý a skoro zapomenutý systém podzemních chodeb. Účel těchto chodeb je nejasný, místní lidé si vyprávějí, že zde za války měla být podzemní továrna nebo muniční sklady…“ Asi 30 minutový dokumentární film ve formátu HD podle scénáře Ladislava Lahody popisuje nedokončený komplex podzemních chodeb u slovenské osady Kováčov. Vychází z výpovědí pamětníků, resp. jejich potomků a místních obyvatel a z reálného průzkumu, prováděného členy CMA v uplynulých letech. Rozpracované podzemí je unikátní zejména dobře patrnými metodami ražby štol, šachet a sálů, které se dochovaly i díky značné odlehlosti a nepřístupnosti objektu. Dosavadní výsledky průzkumů naznačují spojitost objektu se skladováním nebo výrobou pohonných hmot pro německou armádu.

Autor: PhDr. Pavol Steiner, PhD. Vydané 13. 05. 2007
Zdroj: http://www.druhasvetova.sk/...

...19. februára ešte pred svitaním o 05.30 sa obrnené kolóny 1. tankového zboru SS pohli na Štúrovo. Panthery a tanky PzKpfw IV divízie Hitlerjugend spolu s motorizovanou pechotou napredovali po oboch stranách hlavnej cesty z Gbeliec, odstraňujúc mínové polia. Leibstandarte postupovala po výšinách severne od hradskej. Pred obcou Nána sa divízia rozdelila. 3. mechanizovaný prápor tankových granátnikov SS odbočil na sever, aby dobytím Kamenného mosta odrezal obrancov Štúrova od prísunu posíl spoza Hrona, kým tanková skupina skúseného Obersturmbannführera Peipera pokračovala v útoku na mesto, odolávajúc zásahom letectva Červenej armády. Krasnoarmejci vysunuli zvyšky svojich obrnených bojových prostriedkov (tanky T34) do oblasti železničnej stanice, ktorá sa nachádza približne dva kilometre západne od Štúrova. Tu na ne narazila predsunutá čata troch Pantherov. Sovietski tankisti zneškodnili dva z nich, kým tretí udržal pozíciu do príchodu hlavných síl divízie, ktoré donútili tridsaťštvorky k ústupu. Medzitým sa tanky divízie Hitlerjugend dostali pred obcou Mužľa do pasce, nastraženej protitankovými kanónmi. Po tuhom boji boli obranné pozície prelomené a Nemci sa pohli na východ, aby sa spojili so silami Leibstandarte. Cestou sa k nim pripojila bojová skupina Hupe, ktorá sedemnásteho večer prekročila Dunaj a zaujala vyčkávacie postavenie v osade Obid. Popoludní bol otvorený útok na Štúrovo, pričom zároveň sa do mesta prebojovali aj oddiely 711. pešej divízie z Ostrihomu. Navečer už Nemci ovládali celú oblasť až po sútok Hrona a Dunaja.
Súčasne s dobytím Štúrova sa 46. pešia divízia pokúsila preniknúť k Hronu útokom zo západu na Kamenín a Kamenný Most. Oddiely, postupujúce na prvú uvedenú obec však boli odrazené protiútokom sovietskej pechoty. Druhá časť divízie bola o niečo úspešnejšia. Prvý pokus o dobytie Kamenného Mosta neuspel. Sovietske letectvo a delostrelectvo, páliace spoza Hrona spôsobili nemeckým jednotkám značné straty. Až po zopakovaní akcie, podporenej od Štúrova postupujúcou Peiperovou bojovou skupinou, večer 21. februára obec obsadili a spojili sa tam s divíziou Leibstandarte Adolf Hitler.

Muzslán volt Párkány járás központja, vagyis a szolgabírói hivatal és a járásbíróság egészen 1909-ig. Egy ideig adóhivatal is működött a faluban, mígnem 1876-ban megszüntették, s feladatait az esztergomi vette át. 1851-ben a következő helységek tartoztak a Párkányi járásbírósághoz - székhelye Muzsla:

Párkány, Barth, Bátorkeszi, Béla, Bucs, Ebed, Farnád, Gyiva, Karva, Kéménd, Kéty, Kis Bény, Kis Újfalu, Köbölkút, Kőhld-Gyarmat, Kural, Libád, Madár, Magyar Szölgyén, Mocs, Muzsla, Nagy Bény, Nagy Ölved, Nana, Német Szölgyén, Radvány, Sárkány, Zsitvatő. Már 1873-ban kérte Párkány mezőváros, s a járás 19 községe a járásbíróság Párkányba helyezését, mivel közlekedési és egyéb feltételei kedvezőbbek. Ezt a kérelmet a vármegye felterjesztette az igazságügyminiszterhez, de megtoldotta a szolgabíróság áthelyezésének javaslatával is. Az ügy azon dőlt el, a két település közül melyik tud kedvezőbb feltételeket ajánlani a szükséges új járásbírósági épület számára. Párkány jobb helyzetben volt. mind közlekedési, mind pénzügyi szempontból, nagyobb áldozatot tudott vállalni, mint Muzsla.